Nastupovali jsme do letadla z Tallinnu do Prahy. Já a mí dva obchodní partneři. Letuška se na nás hezky usmála, jako obvykle, a jako obvykle pronesla: „Vaši palubku prosím.“ Tato věta nám vyčarovala poměrně veselý výraz ve tváři – všichni tři jsme si totiž na palubu nesli papírové krabice vzorků z naší výrobní linky v jižním Estonsku. V tu chvíli jsme ještě všichni byli myšlenkami u dřeva, tedy přesněji řečeno, u dřevěných hoblovaných obkladů s perodrážkou, které u nás v obci Karksi vyrábíme. A těm se jednoduše říká – no, palubky.
Druhý zážitek s „palubkou“ přináší má kolegyně, která je již odbornicí v typech a dimenzích produktů, nicméně při nástupu do práce bojovala s představou, že se uchází o místo ve firmě, která snad přináší na trh dřevěné palubní desky do aut. Zajímavá myšlenka, možná se k tomuto inovačnímu prvku jednou vrátíme…
A do třetice, „kudy tedy půjdu“ aneb co to vlastně ta Puidukoda znamená? Puidukoda je estonská složenina dvou slov. Puidu je dřevo, koda je dílna či chýše. Ve složenině se dá překládat jako domov dřeva (tuto hlubší pointu zatím Google translator nezná, ani to nezkoušejte). Nevěřili byste, kolik zkomolenin jsme za těch 12 let, co působíme na česko-slovenském trhu, zaznamenali. Mezi nejvtipnější patří Půjdukolem, Půjdudokola, Pujdukojda, Půjdu tam, kdo mi dá, Puding, Piňa Colada… Mým dvěma psům kamarádi přezdívají Pujdy a Koda.
Tak vás moc zdravím, staňte se příznivci palubek a snad někdy na viděnou u nás v dřevoobchodě Puidukoda, tedy vlastně v dřevěné chýši, kde je dřevo doma.
Pavla