Nepatřím mezi bio-matky či jiné eko-aktivisty ani příznivce alternativních designů. Masivní dřevěná podlaha a pod ní elektrické podlahové vytápění byl ale můj jasný požadavek na projektanta mého domku.  

Proč? Protože dřevo působí teple a pohodově. Protože se mi po dřevěném povrchu dobře chodí bosky. Protože je to přírodní materiál. Protože věřím tomu, že absorbuje škodlivé látky, které vylučují jiné nepřírodní materiály. Protože má krásnou kresbu letokruhů a je velice efektní, zejména dřevo mého oblíbeného jasanu. 

Nad mým požadavkem někteří „odborníci“ kroutili hlavou. Jak podlaháři, tak odborníci přes dřevo. Základem je tedy vybrat řemeslníka, který je pro dřevo stejně nadšený jako vy. A hlavně, když něco chcete a dobře znáte vlastnosti toho, co chcete, pak přizpůsobíte svá očekávání a chování a nezvyklý požadavek není problém.  

Rozeberme si to postupně. Spousta podlahářů (omlouvám se výjimkám) nemá masivní dřevo ráda. Za tu dobu, kdy jsou na trhu vinyly, lamina, lina či třívrstvé umělé i dřevěné podlahové krytiny, si už zvykli na materiály, se kterými se pracuje jednodušeji, jsou při pokládce tvarově stálé a konečný efekt je perfektní. Co na tom, že po pár letech začnou zákazníkovi vyvstávat stejné potíže jako u dřevěných masivů. Já jsem na to připravena, protože ke dřevu sesychání prken patří, je to přece živý přírodní materiál. Také těžké předměty, které mi nechtěně upadnou, nebo nenápadný kamínek uvězněný pod nohou stolu, dokážou dřevu udělit pořádnou lekci.  

Stejně tak podlahové vytápění není pro dřevo ideální – na jedné straně se bude extrémně zahřívat a spolu s přesušeným vzduchem v místnosti způsobí viditelné rozměrové změny. Počítám s tím, a proto v zimním období větrám jen nárazově a podlahové vytápění nenastavuji na víc jak 26°C (dotápím dle potřeby krbovými kamny). S podlahovým vytápěním se také počítalo již v projektu a topné rohože jsou tedy jen tam, kde jsem nepředpokládala umístit nábytek, kuchyňskou linku či jiné předměty, které by bránily odvětrání tepla od povrchu dřevěné podlahy. Koberečky na podlahu dávám až po topné sezoně a mokrý hadr či miska pro psy patří jasně na dlažbu do chodby. 

Za dva roky našeho (rozumějte mého a mé dřevěné podlahy) soužití jsme spolu zažily mnohé a můžeme vyprávět. Borůvkový likér si pamatovala celých několik týdnů, psí drápky po přetahování o hračku jsou viditelné pořád a tak si raději chodíme hrát ven, dírku po spadlém noži jsem zatmelila. Jak říká jeden můj známý podlahář – dřevěná podlaha prostě žije s vámi. Příští rok ji zřejmě přebrousím, znovu natřu tvrdovoskovým olejem a začneme spolu psát novou historii. Myslíte, že můžete říct totéž o jiných podlahových krytinách?   

Pavla